Tomáš a Tamara Klusovi: jací jsou, když se ocitnou oba na jednom rozhovoru?

21.11.2018

Pozvali jsme si je dohromady, ačkoliv se znají už tak dobře, že by údajně stačilo, kdyby přišel jen jeden z nich a odpovídal za oba. Zpěvák a hudebník Tomáš Klus a jeho manželka zpěvačka a influencerka Tamara mají (kromě tří dětí) opravdu hodně společného. Oba využívají svého vlivu k boji za dobro a s vášní tvoří pro lidi. V čem se ale naopak liší? Jaké jsou jejich ideální představy, na co jsou pyšní a jak vypadala jejich cesta k otevřenosti na sociálních sítích? To všechno (a ještě o kus víc) se dozvíte v dynamickém dvojrozhovoru.

 

Co je vaší největší společnou vášní?

 

Tomáš: Plození dětí. V tom jsme hodně dobří. A cestování. Tam se ty děti taky dají dělat a následně vyvést.

Tamara: A hudba. A také nekonečné nakupování vonných tyčinek, různých vykuřovadel, vonných svící a knih. Těch vlastníme asi zhruba několik tisíc.

Tomáš: Ale všechny jsou přečtené.

Tamara: Spíše jsou všechny rozečtené.

Tomáš: Protože do toho čtení vždycky přijde další zajímavá.

Tamara: Říká se, že když si vezmeš knížku a přečteš si z ní pár stránek, tak je to přesně to, co v daný moment potřebuješ číst.

 

 

Na čem se neshodnete? Jaký je váš největší protiklad?

 

Tamara: Můj neklid a Tomášův klid.

Tomáš: Ona má vrtuli v zadku. Musí pořád někde být a nejraději by byla všude najednou.

Tamara: Taky si myslím, že nejsem zdaleka tak proměnlivá. Tomáš má neustále nějaké období. Období jógy, půstu, nekouření, kouření… Když si do Googlu zadáte „Tomáš Klus“ a podíváte se na jeho fotky za posledních šest let, zjistíte, že si ten člověk každý půl rok není vůbec podobný. A že jeho období proměňují i celou jeho vizáž a vkus. To je jedinečná vlastnost, kterou neznám u nikoho jiného.

Tomáš: Jsem zvídavý člověk neustále v proměně. Věci se mění a já jdu jen v tempu pohybu.

 

Jaká je představa ideální dovolené každého z vás?

 

Tamara: V tomhle jsme dost stejní. Pro nás je ideální dovolená ta, která je kvůli povolání Tomáše mimo Českou republiku, takže jsme tam jen spolu a nejsou tam žádné rušivé vlivy okolního světa. Je to dovolená s našimi dětmi a je akční. Nejsme ti, kteří by jezdili do rezortů. Většinou si najdeme baráček přímo v daném místě, abychom žili lokální příběh té země. A hodně propagujeme „intuitivní cestování“ bez průvodců. Prostě jdeme bez plánu a stejně vždycky ty největší domény sami objevíme.

Tomáš: Poznávat svět je hrozně důležité. Vidět, jak lidé žijí a zjišťovat, že žijí jinak jenom tím, že bydlí jinde, ale že hodnoty jsou všude stejné.

Tamara: Další dovolenou nám ale vymyslela Jozefínka. Tuhle přišla a říká: „Tak jsem to vymyslela. Pojedeme do Skotska, protože to je jediná země na téhle planetě, kde žijí opravdoví jednorožci.“

Tomáš: Nevíme, jak na to přišla, ale později jsme zjistili, že národním zvířetem Skotska je jednorožec. Napsal jsem to pak na Instagram a odepsala mi nějaká paní, že tam dokonce mají muzeum jednorožců.

 

A jaká je představa ideálního rande každého z vás?

 

Tomáš: Tamara chce někam mezi lidi a já chci někam do samoty.

Tamara: Tomáš by šel na masáž, dobrou večeři. Já bych zase volila rande typu kino, divadlo a pak si jít dát někam nějaký menší mejdánek. Právě teď je vlastně ten moment, kdy pomalu nechávám mláďata v hnízdě a zase začínáme po třech letech randit.

 

Za co byste se z dosavadního života nejvíce pochválili?

 

Tamara: Asi za děti. Myslím si, že jsem je dobře upekla, porodila a že je s Tomášem hezky vedeme životem k jejich vnitřní svobodě. To ale samozřejmě naplno poznáme, až vyrostou.

Tomáš: To mám asi stejně. Člověk může v životě udělat sebevětší věci, ale ten ryze lidský úspěch je opravdu v těch, kterým dáme dětství.

 

 

A za co jste nejvíce pyšní na toho druhého?

 

Tomáš: Tamara je pro mě symbol pravdy, kterou mi přinesla do života právě tím, že ji žije. V momentě, kdy se někde děje nějaká nepravda a ona je toho součástí, nebojí se to nahlas říct. Samozřejmě to způsobuje i mnoho explozí, protože se lidé začnou ošívat a používají proti tomu různé zbraně, ale já jsem na ni za to vždycky pyšný.

Tomáš: A já jsem pyšná na Tomáše v tom, že je to muž, který nemá stud vyjevovat své city. Ať už k rodině, ke své ženě, společnosti. Má odvážné srdce a nebojí se do světa hlásat to, co cítí. Myslím si, že v dnešní době je hodně důležité, držet tuto pochodeň. V době, kdy slova jako „pravda“ a „láska“ ztrácí svoji sílu, je pro mě nadějí, že si svět ještě může znovu obnovit ty hodnoty, kterých si vážíme a které ctíme.

Tomáš: Takových lidí je ale dost, jenom o sobě navzájem neví. A tak se snažím dávat víc takových aktivistů dohromady, abychom táhli za jeden provaz a dobro zvítězilo. Na tomto světě chceme všichni to samé – být šťastní. Nepravdy jsou teď silnější a hlasitější, a proto máme pocit, že se svět zbláznil. Myslím si ale, že je to tím, že nemá „dobro“ tak silný hlas. Ten bude mít zase v momentě, kdy se pospojujeme a uvidíme na sebe.

 

Tomáš: „Když po mně chce bezdomovec peníze, tak mu je dám. Vždycky. I když říká, že nemá nohu, ale všichni víme, že ji má. To je jen jeho karma. Ale v momentě, kdy může člověk pomoct, tak má pomoct a nic neřešit.“

 

Jaký byste řekli, že je největší zlozvyk toho druhého?

 

Tamara: Myslím si, že největším Tomášovým zlozvykem je jeho obrovitánská přísnost k sobě samému. Často dává sám sobě tresty, teď třeba půst. Ten je sice kladný, ale on si ho vždycky dá v momentě, kdy je to v jeho životě úplně nevhodné.

Tomáš: Tamara zase žije spoustu životů. Je velmi otevřená a empatická, a to vyzařuje do okolí. Spousta lidí to vycítí a pak jsou to hodiny a hodiny, kdy investuje svou energii a volný čas do mnoha jiných životů. Pak nemá dost času na sebe, jak si zaslouží. Je to vlastně pozitivní, stejně jako půst, ale myslím si, že je dobré soustředit se občas i na svůj vnitřní klid.

 

Jak se vám spolu pracuje? Na klipech, na písničkách, …?

 

Tomáš: Nejlépe a jsem za to strašně vděčný. Od doby, kdy jsem poznal svoji ženu a pochopil princip fungování vztahu, začal jsem potkávat lidi v párech, kteří spolu spolupracují a jsou nejvíce šťastní. Apeluji proto na všechny chlapy, že je záhodno konzultovat cokoliv se ženou. Kdyby se tak dělo, ubyla by polovina konfliktů na této zemi. Ženy jsou sice drbny a říkají si ošklivé věci, ale nejsou zlé, nejsou to válečníci a nemají to tvrdé mužské ego. Obě pohlaví a s nimi i úhel pohledu jsou tak diametrálně odlišné, že jen ve spojení je ta genialita.

 

 

Co je největší zážitek, jaký jste spolu prožili?

 

Tamara: První tři měsíce našeho vztahu byl jeden velký zážitek a jsou srdcem našeho vztahu, které neustále vyživují. Byli jsme spolu zavření doma, nevycházeli jsme a kamarády a okolní svět jsme si zvali za námi.

Tomáš: Do těch tří měsíců se vtěsnalo několik desetiletí.

Tamara: A co se týče jiných zážitků, v Římě jsme si adoptovali potulného hráče na harmoniku, přivedli jsme si ho do Čech a pak jsme ho pozvali na dva měsíce do Dominikánské republiky na dovolenou. A pak určitě zážitek z porodů našich dětí.

 

Tamara: „Příchod třetího dítěte všechno zpečetil, stala jsem se sama sebou. Ale ne tou Tamarou mámou, ale tou Tamarou duší. Upevnilo mě to v tom, kým jsem se narodila.“

 

Oba obratně ovládáte sociální sítě a máte deseti(sta)tisíce sledovatelů. Do jaké míry si držíte některá svá tajemství a osobní život pro sebe? Na základě čeho se rozhodujete, o co se podělit a o co ne?

 

Tamara: Když jsme spolu s Tomášem začali žít, úplně jsme se uzavřeli okolnímu světu a tím jsme s ním nepřímo nastoupili do války. Potýkali jsme se s agresivním přístupem bulvárních médií i fanoušků, kteří Tomáše prosili, ať jim ukáže Jozefínku. Když to ale dospělo do bodu, kdy se objevila zpráva, že jsem porodila, a okolí mi začalo gratulovat, ale já byla pořád těhotná, byl to pro mě zlom. Řekla jsem si, že když nedáme světu alespoň nějaké informace, tak si je budou cucat z prstu. A tak jsme udělali opačný extrém. Odemkli jsme svůj svět a dáváme ven věci za kterými si stojíme a které žijeme. A přesně díky tomu jsme se s okolním světem dostali do smíru.

Tomáš: A navíc jsme pány situace, protože si sami volíme to, co půjde ven.

 

Oba používáte svůj vliv na soc. sítích i ke konání dobra. A to za to stojí.

 

Tamara: Sociální sítě se snažíme využívat k tomu, k čemu byly předurčené – k diskuzi a vyvolávání určitých otázek. Ať už okolo mateřství, politiky nebo třeba udržitelné módy. A když má člověk možnost mít vliv na nějakou skupinu, je důležité ho co nejvíce použít pro dobro.

Tomáš: To, co prezentujeme, je pro nás normální. Prvotní fokus je rodina a ta zpětná vlna na to je obrovská. Lidi si říkají, že už si mysleli, že to normální není a důležitých je teď spousta jiných věcí. A tak stále ukazujeme, že rodina je v pohodě.

Tamara: A že dítě vám nezničí život.

 

A jedna aktuální otázka na konec. Jak u vás vypadají Vánoce? Dodržujete nějaké zvyky?

 

Tamara: V zimě často jezdíme pryč, tak se nám stává, že tady nejsme ani na Vánoce, a tím pádem je ani moc neslavíme. Ale když jsme v Čechách, jsme zastánci těch tradičních českých Vánoc s obrovským kýblem bramborového salátu. Pečeme cukroví, posloucháme koledy, rozkrajujeme jablko, máme šupinu pod talířem a máme nazdobený stromeček. Často s námi takové Vánoce slaví i kamarádi, kteří mají na Štědrý den rodiče daleko nebo jsou rozešlí. Takže jsem jeden rok vařila i pro patnáct lidí. A bylo to úžasný. Je to prostě čas, který trávíme s milovanými a nemusí to být čistě jen rodina.

Tomáš: Protože rodina nemá hranic.

 

foto: @Boodya

Užijte si adventní čas (nejen) s Tomášem a Tamarou

stáhnout
×

PRO STAŽENÍ AKTUÁLNÍHO POČTENÍČKA
ZADEJTE PROSÍM SVŮJ E-MAIL.