James Cole odhalí svou druhou výstavu. Ve Vnitroblocku!

06.11.2018

Pravděpodobně znáte jeho kousavý hlas a syrové rýmy. James Cole, legenda českého rapu známá svou nekonečnou potřebou experimentovat, je ale celkem renesanční muž – čte filosofické knížky, miluje klasické filmy a v neposlední řadě tvoří koláže. Minulý rok měl svou výstavní premiéru, pak si „střihnul“ jednu koláž na obal své nové desky Stanley Kuffenheim a teď ho čeká výstava druhá. A my budeme u toho!

 

Vzpomeneš si, co pro tebe bylo impulzem začít se věnovat výtvarnému umění?

Na počátku stála deprese. Byl podzim/zima, zotavoval jsem se po nepřijetí svého alba Orfeus a byl jsem sklíčený. Nic mě nebavilo, nemohl jsem spát a když jsem spal, pronásledovaly mě tísnivé sny. Moje partnerka Maria jednoho večera navrhla, že budeme dělat koláž jako určitou terapeutickou akci. Vzali jsme všechny časopisy, co byly po ruce, a začali jsme. Práce mě naprosto pohltila a skončil jsem asi v pět ráno se svým prvním kouskem. Od té doby jsem nepřestal.

 

Proč sis zvolil zrovna techniku analogové koláže?

Jednak z obdivu k analogovým kolážím. Máme neuvěřitelně bohatou historii českého filmového plakátu produkovaného technikou koláže. A jednak z praktických a pragmatických důvodů. Neumím s žádným Photoshopem ani žádným dalším programem. Baví mě rozměr ruční práce, fascinuje mě povrch vytištěného materiálu, z kterého čerpám. Většinou využívám publikace vzniklé bez asistence počítače. Každý papír a každý materiál jinak vypadá na světle, jinak odráží světlo. Na jednou mém “obraze” se tak mísí mnoho materiálů, i když to tak nemusí na první pohled vypadat, a to přispívá k určité plasticitě. To mi v digitálu chybí, vše se slije v jeden homogenní prozářený povrch. Role mého originálu je tak nezastupitelná. Jakmile se naskenuje nebo ofotí, cosi se ztrácí.

 

Mají tvá díla zobrazovat nějakou konkrétní myšlenku či příběh, nebo necháváš divákovi volnost?

Snažím se být divákem své vlastní práce. Chci tápat stejně jako jakýkoliv divák, být hotovým výjevem překvapen. Snažím se důsledně “nevědět”, co dělám. Nechávám se vést tvarem, barvou, kompozicí. Snažím se důsledně znemožňovat vznik jednoduchého smyslu, nedělám propagandistickou či reklamní koláž. Moje věci nemají nic “říkat”, protože jsou to obrazy a nikoliv knihy. Chci dát sobě i komukoliv jinému prostor ke svobodě, to znamená prostor ke snění. Nicméně nedělám “abstrakci”. Používám konkrétní výjevy, snažím se je však rekonfigurovat, aby zmizely jejich běžné asociační dráhy.

 

Musí dát asi hodně práce sehnat potřebný materiál. Jak to probíhá?

Lov materiálu je pro mě stejně důležitý jako samotná práce. Nechávám se unášet krokem, kam mě zanese a unášet důvěrou, že najdu, co potřebuju. Vyjdu do města, procházím antikvariáty a čekám, co “zabrnká”. Kdekoliv ve světě, kam se vydám, stále hledám.

 

 

Jak vypadá tvůj proces tvoření? Máš nějaký rituál nebo něco speciálního, bez čeho to nejde?

Důležité je pro mě mít čistou mysl nezatíženou stresem, být připraven na jemnou práci. Vyladit vnímavost směrem k barvě, tvaru, výjevu. Na koláži mohu pracovat jen s dobrou náladou a v naprostém klidu.

 

Trochu jsme to nakousli v úvodu, ale čemu se rád ještě věnuješ ve volném čase (jestli ještě nějaký zbyl)?

Čekám rodinu, takže v poslední době trávím veškerý volný čas připravováním zázemí. Rád čtu, ochutnávám, jsem stále zbrklejší čtenář. Jsem fanoušek filmů. Rád fotím, rád jím, rád poslouchám hudbu, rád chodím do přírody, rád jezdím autem, rád přemýšlím o čemkoliv, co mi vleze do hlavy.

 

Na vernisáži si pro nás připravíš speciální performance. Prozradíš nám něco už teď?

Půjde o multimediální prezentaci. Propojím koláže, hudbu, poezii a text. Složili jsme s Ristem speciální hudební pásmo. Lidé se mohou těšit na speciální performance. Nebudou jen kroužit kolem zavěšených děl a nudit se.

 

Už 28/11 ve Vnitroblocku! Více o eventu tady.

 

Užijte si adventní čas (nejen) s Tomášem a Tamarou

stáhnout
×

PRO STAŽENÍ AKTUÁLNÍHO POČTENÍČKA
ZADEJTE PROSÍM SVŮJ E-MAIL.