HONEST GUY JANEK RUBEŠ

07.1.2019

Nejvíce ho asi máte v povědomí jako toho „upřímného průvodce“ a znalce všech nejlepších zákoutí matičky Prahy, který dokáže z fleku vysypat z rukávu kam na pivo na Staromáku, jak se v centru levně najíst, nebo kde jsou ty nejlepší bonbóny na váhu. Nebo jako toho, kdo odhaluje černé praktiky v centru města a narušuje tak klidné spaní všem místním podvodníkům. Nebo možná jako toho, kdo dokáže najít pozitiva i na něčem takovém, jako je Smíchovské nádraží. Anebo možná jako toho, kdo si zve zajímavé hosty do pořadu „V centru“ na Seznamu. Ať tak, či tak (či jinak), patří Janek k oblíbeným tvářím ve světě internetu. A pokud mu (stejně jako my) fandíte, určitě vás tento rozhovor chytne.

 

Co pozitivního se ti přihodilo v roce 2018?

V létě se zavřela směnárna, kterou jsme dlouho natáčeli. To nám udělalo radost.

 

A jaké pozitivní očekávání máš do roku 2019?

Doufám, že se nám s mým kolegou Honzou Mikulkou podaří vymýtit všechny nešvary Prahy, a bude tady už jenom hezky.

 

Existuje něco, na čem podle tebe nic pozitivního najít nelze?

Na kafi se sójovým mlékem a papírovým brčkem. A na brokolici.

 

Podnikáš na nový rok nějaká opatření, která jsou pro tento čas typická? Předsevzetí a tak?

Žádná předsevzetí si nedávám. Jediné, o co se každý leden snažím, je zkrátit si zimu odjezdem někam do tepla. Letos třeba do Ameriky. Mám kamarády na Floridě a dokážu si představit, že bych to tam mohl zvládnout.

 

Jakým videem jsi odstartoval svoji kariéru na internetu? Pamatuješ si na to úplně první?

Zhruba před třinácti lety jsme s kamarádem Jindrou natočili video, ve kterém jsme propagovali hlasitý reprák Nokie 5300. I proto jsme si tenkrát dali jméno „Noise Brothers“. Video vypadalo tak, že jsem Jindru zavřel do garáže, na krk jsem mu pověsil telefon a pustil jsem mu nahlas dechovku. To bylo v době, kdy You Tube ještě moc lidí nepoužívalo.

 

Dneska se na mě hodně lidí zlobí a říká, že jsem se zaprodal reklamě. Já ale nikdy nic jiného nedělal. Dokonce i tohle první video byla reklama. Šest let v kuse jsem točil jen reklamní videa, až pak jsem se dostal k taxíkům a směnárnám.

 

 

Než jsi začal točit videa na full time, měl jsi ještě nějakou jinou práci?

Ne, tohle je moje první práce. Teda když nepočítám, že jsem v patnácti dělal v McDonaldu. Začal jsem točit už na střední a vždycky jsem se tím živil.

 

Myslel jsem si, že budu dělat nějakou nudnou práci a videa k ní točit jako srandu, ale najednou se stalo, že mě ta sranda dokázala uživit. Naplno se to potvrdilo, když mi někdy v roce 2006 nabídli práci ve Streamu.

 

„Myslel jsem si, že budu dělat nějakou nudnou práci a videa k ní točit jako srandu.“

 

Když teda přejdeme k práci, kterou děláš dnes, nedá mi se nezeptat: měl jsi někdy během natáčení nahnáno? Například při odhalování různých podvodníků? Byla už někdy nějaká situace tak na hraně, že ses necítil úplně komfortně?

Takové situace byly, ale vznikly naši vlastní chybou, třeba když jsme zašli do nějaké moc temné uličky. Spíše, než strach to ale byl takový „krav maga alarm“. Takovou situaci zažije každý z nás několikrát za den, když se třeba ocitne sám ve vagónu metra nebo jde sám v noci po ulici.

 

A ani jsi neměl strach z někoho, koho jste přímo načapali a on se bránil?

Říkám si, že žijeme v civilizované zemi západní Evropy a jestli mě někdo chytí pod krkem, tak z toho snad bude mít nějaký průšvih. Zatím mě ale nikdo pod krkem nechytil. Navíc my ty lidi nechytáme, jen je natáčíme. Tím jim dáváme najevo, že jim to všechno nemusí projít jen tak. Protože v Praze si jinak můžeš dělat, co chceš. Můžeš páchat jakoukoliv činnost a nikdo tě při tom nezastaví. Mám to vyzkoušený.

 

Myslíš, že už jsi mezi touhle komunitou provařený?

Nemyslím, vím. Drtivá většina těch, kteří v centru podvádějí, o mně vědí. Taky o mně ale ví spousta lidí, kteří svůj business dělají poctivě a rádi si se mnou povídají.

 

 

Chodí ti v rámci projektu “Honest Guide” od cizinců feedbacky? Na co tak nejvíce reagují?

Zpráv mi přichází stovky denně. Jedno z míst, kam nejvíce chodili, byla směnárna na Staroměstském náměstí. Tak jsem je na základě toho poprosil, aby mi odtamtud posílali fotky. A oni je nejen posílali, ale dokonce pro to založili instagramový účet „Scamfie“, tedy selfie s podvodníkem.

 

Jinak feedbacky z devadesáti procent vypadají tak, že poděkují za tipy a pošlou fotku z míst, kde byli. Chodí třeba do jídelny školy, kde jsem studoval. Chodí do Františkánské zahrady na chlebíčky, na bonbóny do Pedra, do Zoo, na ostrovy, jezdí na Rekolech. Na videa se dívá tři miliony lidí každý měsíc, takže těch feedbacků je hodně.

 

Dívají se na tato videa i Češi?

Češi více koukají na ty negativní epizody. U pořadu „Honest Guide“ máme asi sto třicet epizod a z toho negativních je deset. A přesně ty jsou nejsledovanější.

 

„V Praze si můžeš dělat, co chceš. Můžeš páchat jakoukoliv činnost a nikdo tě při tom nezastaví. Mám to vyzkoušený.“

 

Když už teda jsme u těch negativních videí, jak si myslíš, že si na tom s problematikou podvodů a okrádání (nejen) cizinců v Praze stojíme vůči nějakým dalším evropským zemím? Jsme tím “vyhlášení”?

Nebyl jsem ve všech městech Evropy, ale v těch, kde jsem byl, to nebylo takhle špatný. Takové podvody, jako se dějí v Praze, rozhodně nejsou normální jinde na světě. Centrum Prahy mezi Staromákem a Karlovým mostem je ještě horší, než je vidět na mých videích. Je to místo na všechno.

 

Kde má podle tebe tahle nehezká situace příčinu?

Vzniká to kombinací různých problémů a tím, že spousta lidí zodpovědných za danou situaci je k ní lhostejná. Česká národní banka, magistrát, městská policie, státní policie – každý z nich něco neudělá, a to pak vyvolá situace, že si nemůžeš vzít taxíka z hlavního nádraží, že si nemůžeš vyměnit peníze na Staromáku, že si v centru nemůžeš sednout na jídlo za normální ceny nebo třeba, že tě tam stojí balená voda stovku. Dál se ale řeší pražský okruh, i když mnohem více lidí denně projede stanicí I.P. Pavlova.

 

Stojíš někdy i na druhé straně? Hledáš a pouštíš si před cestami do zahraničí nějaké průvodce?

Používám Wikitravel, Google reviews. Ale hlavně se vždycky snažím bavit s lokály. Jdu na pivo a u něj si najdu někoho, kdo mi poradí, kam jít. Většinou se jich neptám na konkrétní turistické cíle, ale kam by šli na drink nebo na jídlo.

 

Napadlo tě někdy zabrouzdat do tvorby travel videí?

Jo, mnohokrát jsem tuto chybu udělal. Hvězdami těchto videí ale většinou bývají nějaké vyhipstřené holky, které s drahým batůžkem objíždějí svět. Já osobně ale ještě nenašel nikoho, kdo by mě v tohle ohledu opravdu bavil… Teda vlastně na Ukrajině to dělá docela dobrej týpek, který je zároveň ředitel místní turistické organizace. V New Yorku je pak jedna holka, co to dělá docela dobře.

 

Když projíždím tato videa a nejsem si u někoho jistý kvalitou, ověřím si ji většinou tak, že si pustím díl, které dotyčný natočil o Praze. A ve chvíli, kdy zjistím, že je na Pražském hradě nebo Karlově mostě, tak už mě to nezajímá. Nejedu do New Yorku, abych viděl Times Square a do Paříže nejedu kvůli Eiffelově věži. Jenomže taková je drtivá většina videí. Když si do Googlu zadáš „Things to do and see in Paris“, tak ti vyjede padesát videí a z toho je čtyřicet devět úplně stejných. „Jděte na Eiffelovku, jděte do Louveru“… wow, to by mě nenapadlo.

 

V čem teda tkví ta opravdovost a originalita?

Videa, která ti ukáží i něco jiného, musí točit lokálové. Když s Honzou jedeme do měst mimo Prahu, také občas spadáváme k tomu, že jsme těmi travel vlogery, ale vždycky si děláme rešerše u místních. Když se vydáme do Estonska, najdeme si tam naše fanoušky a oni nám poradí. A po zveřejnění videa pak vždycky vyzývám místní, aby mi do komentářů napsali, jestli jsme se trefili nebo v něčem úplně sekli. A když někdo napíše, že hospoda, kde jsme byli, je naprosto špatná, tak ten komentář posunu nahoru, aby ho všichni viděli.

 

Co tě motivuje pouštět se do tvorby dalších a dalších videí?

Lidi. Vydržel bych ty jejich feedbacky číst klidně celé dny. Akorát teď už to není reálné. Baví mě, jakou jsme na Facebooku vybudovali komunitu, kde si fanoušci radí i sami navzájem. Nabádám je, aby napsali na zeď, když mají nějakou otázku, že jim někdo poradí. A ono se to tak děje.

 

A poslední otázka. Šušká se, že chystáš s ilustrátorkou Eliškou Podzimkovou nějaký projekt. Je to tak?

Je to tak, na něčem spolupracujeme. Já v textové formě, Eliška ilustruje. Víc ještě neprozradím, ale moc se na to těším.

 

 

Pozitivní skok do nového roku za doprovodu Janka Rubeše

stáhnout
×

PRO STAŽENÍ AKTUÁLNÍHO POČTENÍČKA
ZADEJTE PROSÍM SVŮJ E-MAIL.